Naše Filozofie

      Ujasnit si směr, kterým chceme náš chov vést nebylo jednoduché. Z části za to mohl nedostatek vědomostí, z části přemíra informací především ze sociálních sítí (bohužel, mnoho začátečníků hledá zdroj informací právě zde), a taky obrovská odlišnost názorů jednotlivých chovatelů. Pro spoustu začínajících chovatelů může být toto matoucí. Proto je dobré oslovit více chovatelů, poznat je a ujasnit si, čí filozofie koresponduje nejvíce s tou vaší. Jak se říká, vrána k vráně sedá, a i my jsme si našli okruh chovatelů a majitelů s jejichž názory souhlasíme a sdílíme jejich filozofii i myšlenky. Bohužel nám doba „covidová“ hned v počátcích kříží cesty a jsme odkázaní pouze na elektronickou formu komunikace. Snad tyhle časy brzy pominou a my budeme moci využít nabídku těchto lidí je navštívit osobně. Věříme, že to bude mít pro nás obrovský přínos, hlavně proto, že jsou to skutečně pokorní lidé s obrovským množstvím zkušeností a znalostí. Jsou ochotní nám své „know-how“ nezištně sdělit i proto, že i oni mají zájem o to, aby existoval někdo, s kým se dá spolehlivě spolupracovat. Celý život se řídíme heslem „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“ a nechceme, aby tomu bylo jinak ani v tomto ohledu. 

      Momentálně naši smečku tvoří pět psů, z nichž dva do chovu nebudou nikdy zařazeni. Ač bychom mohli mít i více psů, časově i prostorově bychom to zvládli, nemáme o to zájem. Jako rodina máme obrovské množství dalších zájmů a aktivit, a to hlavně naše děti. Právě pro ně si ponecháváme tuto rezervu. Považujeme za sobecké je nutit zajímat se pouze o naše aktivity. Snažíme se je rozvinout v mnoha směrech, rozšířit znalosti a dovednosti, a ukázat jim „svět“. Nechceme, aby nám bylo vyčteno, že jsme jim kvůli našim zájmům upřeli osobní rozvoj. Početnější smečka by nám velice svázala ruce, a takto, když je toho „tak akorát“, se můžeme radovat i z jejich zájmu o chov a činnosti farmy. 

      Našim cílem je odchovat vrhy, které budou co nejvíce korespondovat se standardem plemene a typickou povahou. Snažíme se také vytvořit prostředí, aby se naši psi mohli věnovat původní funkci plemene – ochraně stád.

      Dnes již dobře chápeme, že spojení dvou psů, kteří splnili podmínky k uchovnění neznamená, že takové spojení bude mít jakýkoliv přínos pro plemeno. Ostatně, máme pocit, že je takových nepromyšlených a nepřínosných spojení dnes až moc. Proto budeme u všech spojení vždy dbát kromě zdraví i na další, pro nás velmi důležité faktory. Snažíme se být, co se týče kvality našich psů, upřímní a jejich nedostatky si přiznat. Velmi nám to pak usnadňuje výběr potenciálního krycího psa. Odrazující pro nás je také přílišné užití jedince v chovu. Samozřejmě i tu je rozdíl mezi tím, jestli má pes tyto vrhy primárně ve svém okolí, nebo na širším území a tím je genofond zachován. Rovněž povaha je velmi důležitým kritériem. Různé výkyvy mimo typickou povahu můžou nepříznivě ovlivnit nejen reprodukční schopnost jedince ale také potomstvo. To pak rovnou od počátku nese riziko tuto nestandardní povahu přenášet dál.

      Vstupem do „chovatelského světa“ se nám otevřeli oči. Není vše tak růžové, jak to mnohdy na první pohled vypadá. Chovatelství je finančně i časově velmi náročné „hobby“ a více než hobby je spíš posláním. Když se pak dostane do roviny výdělečné činnosti, ztrácí se kvalita i přínos a velmi nepříznivě to ovlivňuje budoucnost plemene. 

      Snažíme se udržet si nestrannost. Nechceme si vybírat strany v konfliktech vzniklých dávno před tím, než jsme se rozhodli začít s vlastním chovem. Názor si uděláme na každého sami, na základě vlastních zkušeností a nenecháme se "naverbovat" žádnou skupinou proti té druhé, či naopak. Neměli bychom zapomenout, že chovatelství je především o psech, a ne o osobních sympatiích či antipatiích. V ČR zastřešují plemeno Pyrenejský horský pes dva kluby, s rozdílnými podmínkami. Jeden je benevolentnější ve věci jedné, ten druhý zase v jiné. Nemáme za zlé lidem volbu přestoupit do druhého klubu právě kvůli podmínkám. Je to věc, kterou umožňuje zákon, či jakási pravidla a předpisy. Není to chyba jednotlivých lidí. Chybu bychom měli hledat někde výše, především v tom, že nejsou nastavená jednotná pravidla. Jestliže „vyšší orgány“ takovou možnost nabízí, je každého osobní volba, jestli si ji zvolí, či nikoliv. Myslíme si ale, že nakonec by měl stejně zvítězit zdravý rozum a svědomí chovatele, jedince nevyhovujícího do chovu nezařazovat. Protože není v našich možnostech měnit pravidla ze dne na den, nezbývá nám, než začít sami od sebe a jít ostatním příkladem, odložit osobní neshody stranou a snažit se najít společnou cestu, která bude mít především přínos pro plemeno. 

Jsme členy obou klubů zastřešujících plemeno v České republice a také jsme členy francouzského zastřešujícího klubu R.A.C.P.

 .