Návštěva Bastána, Sonnyho nové působiště a odjezd Bigorre do Itálie
Další víkend jsem absolvovala velmi dlouhou cestu do Maďarska. Cílem cesty byl Sonnyho přesun k mé tetě. Sonnyho dlouhodobý diskomfort v rámci smečky nás donutil k těžkému rozhodnutí ho přestěhovat. Sonny vždy inklinoval spíše k pozici domácího gaučáka, než funkčního psa ve smečce. Jeho potřeba speciálního zacházení tvořila ve smečce konflikty. Ve snaze vytvořit kompromis jsem však vnímala, že je dlouhodobě nespokojený, nehledě na to jestli byl na pastvině nebo na dvoře v naší bezprostřední blízkosti. Nyní je mazánkem spícím v posteli v ložnici, se svým kamarádem německým ovčákem Carlosem a kočkami a je naprosto spokojený. Na zahradu mu navazuje pastvina, kde se pasou ovce plemene Suffolk, z obou stran má další psí kamarády a kočičí kamarádky, slepičky a další zvířectvo kolem. Jeho primárním úkolem je ale zahřívání lože mé tety a v této roli je nejšťastnější. Sonny zůstal nejen v rodině, ale nadále je chovným psem v mém vlastnictví.
Hned poté, co jsem se vrátila z Maďarska jsme připravili obytňák a s holčičkami z vrhu "B", Bigorre a Barége jsme vyrazili do Itálie. Po předchozí domluvě jsme Bigorre novým majitelům do Itálie vezli my a to především z důvodu, že jsme si chtěli udělat volno, ke kterému by jinak prostor nebyl. Majitelé Bigorre jsou starší lidé a s plemenem mají hodně zkušeností a novodobým trendům "pet-transportu" nedůvěřují. Pro nás to bylo spojení užitečného s příjemným a při této příležitosti jsme doplnili zásoby vína od našich přátel do sklepa křičícího prázdnotou. Barége svou sestřičku Bigorre pouze doprovázela, aby jí cestou nebylo smutno a zároveň jsme cestu pojali jako formu socializace a návyku na obytňák, kterým ji v budoucnu čeká mnoho cest. S majiteli Bigorre jsme strávili velmi příjemné odpoledne, vyměnili si drobné dárečky a pak byl čas na rozloučenou. Říct sbohem Bigorre bylo velmi náročné, ostatně s námi strávila hodně času a pro mě bylo nepředstavitelné, že by se dvojka "divých vajec" rozdělila. Bigorre našla díky Robertě skvělý domov. Majitelé již 30 let vlastní tyto linie a Bigorre se tak stala součástí velké pyrenejské smečky, kde jí čekali další čtyři pyrenejáci. S Barunkou jsme se u našich přátel vinařů zdrželi pár dní. Rozhodně neměla nouzi o socializaci. Ve vinařství se denně prostřídá několik početných skupin z různých koutů světa kvůli degustaci a Barége byla senzací. Kromě téměř celodenního mazlení jsme dny trávili seznamováním s klisnou Olly, procházkami v okolí, ve vinicích a navštívili jsme taky další vinařství. Barunka se chovala perfektně, celou dobu s ní nebyl žádný problém, nic neničila a nevyváděla žádné "psí kusy".
Barége a Bigorre s novými majiteli a přáteli v Itálii
Bigorre se svým majitelem
Barége ve vinařství