Náš příběh

     Pyrenejský horský pes je součástí naší rodiny od roku 2000. Náš první pes sice nebyl vůbec typickým představitelem plemene, přesto nás okouzlil a jiné plemeno jsme už nechtěli. Už náš první Pyrenej byl uchovněn a užit v chovu jako krycí pes v chovatelské stanici, ve které se narodil. I když byl chov veden v jeho rodné chovatelské stanici, feny na krytí jezdili k nám domů. Dva roky po jeho pořízení jsme importovali fenu z Francie, za účelem spojit je, to se nám však nepovedlo. Rozhodli jsme se zkusit, zda by jí změna prostředí na nějakou dobu neprospěla a přestěhovala se ke vzdálenější rodině. Bohužel, ani změna prostředí ničemu nepomohla, osud nám nepřál a ona nikdy žádná štěňata na svět nepřivedla. Nakonec se vrátila do svého „dočasného“ domova tam zůstala úžasným miláčkem pro své nové majitele. Pes tedy zůstal na dvoře sám, a tak jsme začali uvažovat o pořízení dalšího psa nebo feny. Děti nás přesvědčily, že chtějí něco menšího, a tak volba padla na kříženku zlatého retrívra. Tu si náš Pyrenej vychoval velmi svérázně. Nicméně, postupem času jsme zjistili, že nám povahou sedí více pyrenejský horský pes. I přesto jsme jí milovali, celý život byla skvělým hlídačem, a i na sklonku života jako správný pes hlásila pronikavým štěkotem vše, co se jí nezdálo. Když náš první Pyrenej odešel za duhový most, zůstala sama, a to nás vedlo k pořízení našeho třetího pyrenejského horského psa. Už v prvních letech jeho života bylo jasné, že se jedná o jedince s velmi netypickou povahou, chabým zdravím a málo standardním exteriérem, a proto jsme jakékoliv chovatelské myšlenky schovali do šuplíku. Když ale oba začali stárnout, začali jsme uvažovat nad tím, že by bylo dobré přilít do smečky mladou krev. Tak jsme si pořídili našeho čtvrtého psa tohoto plemene. Nepořídili jsme si však jen psa, ale spolu s ním jsme začali realizovat spoustu do šuplíku schovaných plánů. Začali jsme se daleko více zajímat o plemeno, čteme odbornou literaturu, pročítáme a posloucháme názory jiných chovatelů, diskutujeme s nimi, učíme se i z jejich zkušeností. Zjistili jsme, že mezi chovateli platí staré známé „sto lidí, sto chutí“, jedno však mají všichni stejné, a to je láska k plemenu. Oslovili jsme i specialisty na plemeno a byli jsme velmi mile překvapeni jejich ochotou nám vždy na naše dotazy odpovědět. Nepochybujeme však o tom, že až teprve naše vlastní zkušenosti nás skutečně v tomto ohledu rozvinou. Bohužel se nevyhneme ani těm špatným a možná nám toho dají více než ty dobré. Každý den se snažíme náš rozhled a naše znalosti o něco rozšířit. Jsme vděční za to, že na to máme čas a prostor. Dnes, po roce a půl od rozhodnutí začít s vlastním chovem jsme bohatší o obrovské množství znalostí a bohužel i relativně dost špatných zkušeností. V roce 2019 nám byla pod registračním číslem 729/19 schválena chovatelská stanice s mezinárodně chráněným názvem „z Farmy u Stromodomu“. Proč Stromodom, ptáte se? Stačí nás navštívit a sami uvidíte proč.