O Barège
Barège, nebo-li Barunku, či Báru, jak jí doma říkáme, jsme si nechali, jako obvykle (haha) neplánovaně. Rozhodnutí padlo již 20 minut po jejím narození a od té chvíle jsem ani minutku nepřemýšlela nad tím, že bych ji nechala jít. Nejspíš jsme magnetem na nejšílenější a nejaktivnější štěnda z jakéhokoliv vrhu. Baru není výjimkou. Někdy musím vzít hlavu do dlaní a ptám se sama sebe, co jsem to zase provedla. Vlastně ani nemám žádné "logické" vysvětlení, proč jsem se rozhodla si ji nechat. Roberta to považovala za samozřejmost, ač já jsem si plánovala ponechat štěně až z dalšího vrhu. Vzhledem k tomu jak málo se jich narodilo jsem považovala za svou povinnost zajistit aby se jedinci dostali do chovu a zabezpečit tím pokračování této dnes již velmi vzácné linie. Jak už bylo zmíněno, Barunka je poněkud divočejší, což mě osobně nevadí. Naše Zippka byla jako stěndo taky jak z divých vajec a dnes není feny, které bych důvěřovala více než jí. Baru nese spoustu znaků po svých italských předcích a já jen mohu doufat, že tomu tak zůstane i do budoucna. Budu pevně doufat, že bude zdravá a že bude přínosem pro genetický fond plemene a už teď se těším na to, jak se bude vyvíjet.
